Milé čarodějnice. Nic není jak bývalo a tak i my si musíme dávat větší ozor v dnešní uspěchané době. Pokud se tedy chcete prolétnout na svém košťátku a máte příznivé počasí, zjistěte si prosím i LETOVÝ PROVOZ nad Evropou, aby nedošlo ke zbytečné kolizi.
sílapř.jpg
Popisek obrázku

Popisek obrázku

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (135 | 80%)
kasie.jpg

KASIE ÚZKOLISTÁ  Cassia angustifolia

(Sena)

   Roste na arabském poloostrově,  v Somálsku a Indii. Sbírají se listy a plody (lusky).

   Sušené plody a listy obsahují především tzv.antrachinonové glykosidy -sennosidy, mezi které patří zejména thein a emodin, a dále pryskyřičné antrachinonové sennanigriny. Tyto látky vyvolávají projímavý účinek působením na tlusté střevo anebo nepřímo, až po vstřebání a dosažení určité hladiny v krvi. Projímavý účinek je méně drastický než u aloe.

   V čajových směsích ji lze kombinovat s kůrou krušiny olšové, s kořeny pýru, lékořice, reveně, s květy trnky nebo plody černého bezu. Čaje se pijí na noc a jejich účinek se projeví za 6-8 hodin. Moč se zbarví červeně až hnědě.

   Tyto čaje nedoporučujeme kojícím matkám, protože projímavý účinek se může projevit i u dítěte. Nedoporučuje se také dlouhodobé užívání těchto čajů, protože může dojít k návyku.

   Sennové lístky jsou též součástí čajů na hubnutí.

kokoška.jpg

KOKOŠKA PASTUŠÍ TOBOLKA

Capella bursa pastorka

   V Čechách se vyskytuje jako plevel rostoucí na cestách, rumištích a úhorech od nížin až po horské oblasti. Sbírá se kvetoucí nať s přízemními listy (květen-červenec), ale bez příměsi kořenů. Suší se ve stínu a při umělém sušení nemá teplota překročit 40 °C.

   Použití kokošky je díky obsahu flavonoidu diosminu zejména v ženském lékařství a porodnictví. To díky protikrvácivému účinku a  podpoře stahů hladkého svalstva dělohy.

   Tyto účinky mohou být v čajových směsích podpořeny kombinací s kořenem mochny nátržníku, rdesna hadího kořene, s natí mochny husí a květy heřmánku. Stejná kombinace bylin v nálevu je vhodná pro léčbu hemeroidů sedacimi koupelemi.

komonice.jpg

KOMONICE LÉKAŘSKÁ Melilotus officinalis

 

   Roste na stráních, loukách a železničních náspech. Sbírají se celé žlutě kvetoucí vrcholky do délky 40 cm na počátku rozkvětu (červenec-srpen). Suší se zvolna, protože účinné látky se uvolňují teprve sušením.

   Nejvýznamějčí složkou natě jsou kumarinový glykosid  melilotin a volný kumarin - snižují krevní srážlivost. Proto se používá v léčbě proti srážlivosti krve a vzniku trombů (krevních sraženin).

   Pro obsah slizu, tříslovin a flavonoidů lze nálev z komonice používat zevně k obkladům a koupelím k hojení ran a vředů. Vnitřně se doporučuje pro léčbu při chronickém průduškovém kataru a také se jí přisuzují účinky močopudné a při střevních kolikách.

kontryhel.jpg

KONTRYHEL OBECNÝ Alchemilla vulgarit

 

   Roste hojně na loukách a k léčbě je možno používat i kontryhel rolní (Alchemilla arvensis). Sbírá se v květnu a srpnu kvetoucí olistěná nať. Suší se ve stínu.

   Je bohatá na třísloviny což se projevuje jejím svíravým účinkem. Toho se používá formou obkladů a nálevů k hojení ran a nežidů. K výplachu nosu při krvácení, nebo k hygienickým výplachům pochvy.

   Tříslovin kontryhelu je možno využít v protiprůjmových čajových směsích v kombinacích s kořeny mochny nátržníku, s listy nebo plody borůvky, s dubovou kůrou, s natí třezalky a řepíku.

   Hořčiny obsažené v kontryhelu je možné využít v čajových směsích podporujících, trávení, zažívání a chuť k jídlu.

kopřiva.jpg

KOPŘIVA DVOUDOMÁ Urtica dioica

 

   Roste na opuštěných místech, při plotech, na rumištích a při cestách. V květnu až září se sbírají samostatné neztmavlé listy, nebo mladé vršky do délky 40 cm. Lze sbírat i kopřivu palčivou neboli žahavku (Urtica urens). Pálení způsobuje pryskyřičná látka, která se po usušení ztrácí. Sušení se provádí ve stínu bez obracení při teplotě do 60 °C.

   Obsahuje kyseliny např. mravenčí, octovou  a značné množství vitamínu B kyseliny listové. Také vitamin C třísloviny,chlorofyl a fytoncidy. Kyselina mravenčí a octová mají antiseptický a dezinfekční účinek, který se uplatní v urologických a močopudných čajích v kombinaci s listy břízy, jahodníku, ostružníku, maliníku, s natí přesličky, kořeny jehlice trnité, nebo s plody jalovce.

   Zevní působení kopřivy je příznivé pro hojení poraněné kůže a sliznic, hnisavých ran, vředů, drobných popálenin a píštělů. Využít se dá i v kloktadlech a ústích vodách, u zapáchajících hnisavých procesů, poševních výtoků. Příznivě její působení pomocí pití nálevů ovlivňuje kvalitu vlasů a odstranění lupů.

kostival.jpg

KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ Symphytum officinale

 

   Tato statná a vytrvalá bylina u nás roste hlavně na vlhkých místech a v křoví u potoků a řek. Na jaře před začátkem vegetace, nebo v září a říjnu  se dobývají kořeny, které se po umytí podélně rozříznou a suší na slunci, nebo uměle, do teploty 45 °C.

   Nejvýznamnější léčivou látkou je purinový derivát allantoin, který jako součást odvarů, nálevů a mastí zlepšuje prokrvení tkání a pokožky a přispívá k jejich hojení a regeneraci. Svíravým účinkem zbavuje tkáň krevních výronů, otoků a pohmožděnin. Změkčuje a zvláčňuje zrohovatělou kůži a chrání ji před poškozením slunečním zářením. Také se používá při zánětech  a otocích svalů, kloubů a šlach a při poruchách prokrvení končetin, u špatně se hojících ran a hemeroidů. K zlepšení prokrvení cévní stěny jej lze vnitřně, ve formě nálevů použít směs kořenu kostivalu s květy nebo listy hlohu, natí řebříčku, jmelí a s plody šípkové růže. Na těchto účincích se nejspíše podílí obsah alkaloidů, zejména symphytinu a echimidinu.

   Kořeny kostivalu obsahují značné množství slizu převyšující třísloviny. Proto ve směsích s kůrou krušiny, s květy lípy, černého bezu apod. účinkuje projímavě. Obsah slizu se uplatní i v čajích určených k pomocné léčbě žaludečních nebo dvanácterníkových vředů. Zde se doporučuje kombinace s kořenem nebo listy proskurníku, s květy heřmánku, topolovky, s natí či listy meduňky, nebo výluh se lněným semínkem. V kombinaci s kořeny a listy proskurníku, listy podbělu, s natí tymiánu a mateřídoušky a s plody feniklu ulehčuje vykašlávání při zahlenění dýchacích cest.

kozlík.jpg

KOZLÍK LÉKAŘSKÝ Valeriana officinalis

 

   Vytrvalá bylina, která roste na vlhkých loukách a okrajích lesů. Pro léčebné  účely se pěstuje jednoletá. Sklízejí se kořeny (srpen-říjen) s postraními kořínky o tloušťce nejméně 3 mm. Po omytí se suší při teplotách do 35 °C.

   Hlavní účinnou látkou kozlíku jsou valepotriáty na jejichž účinku se podílí silice, která obsahuje hlavně Borneo, bornylacetát a valeranon. Kořeny kozlíku působí sedativně, zklidňují při předráždění, mírní bušení srdce, nespavost a srdeční neurózu. Silice má účinky spasmolytické a mírní křeče svalstva trávicího ústrojí.

   Kořeny kozlíku se v čajových směsích kombinují s šišticemi chmele, listy nebo natí meduňky, s květy levandule, s květy nebo listy hlohu.s natí třezalky a srdečníku. Fungují příznivě u starších lidí, u nichž má užívání chemických zklidňujících lékú mnoho rizik.

krušina.jpg

KRUŠINA OLŠOVÁ Frangula Aldus

 

   Keř, který u nás roste na vlhčích místech oad nížin až po horské oblasti. Získává se kůra z kmene a větví silná nejvýše 2 mm. Nesmí obsahovat dřevo a lišejníka. Čerstvá kůra vyvolává zvracení. V usušené kůře se léčebné látky utvoří až po nejméně ročním skladování, nebo po hodinovém zahřívání na 100 °C. pak již zvracení nevyvolává. Také lze sbírat zralé plody - černé peckovice.

   Podobně jako aloe a senna obsahuje antrachinonové deriváty, zejména fragulaemodin, glukofrangulin a frangulin, které púsobí s projímavým účinkem, ale šetrněji. Při dlouhodobém úžívání hrozí také možnost návyku. Stejně se také po krušině zbarví moč do červenohněda a nemá se užívat při kojení. V čajích se používá směs s květem lípy, černého bezu a plody feniklu a dalších. Plody krušiny se v lidovém léčitelství používají ve formě zavařeniny.

    Kůra krušiny v kombinaci s kořeny omanu, smetanky, kurkumy, s natí řepíku, zemědýmu, jablečníku, máty peprné, s listy měsíčku, smilu či artyčoku podporují tvorbu žluče při poruchách trávení, žlučových kamíncích a chorobách žlučových  cest a žlučníku.

krvavec.jpg

KRVAVEC TOTEN Sanguisorba officinalis

(Toten lékařský)

   Jedná se o vytrvalou bylinu rostoucí na vlhčích loukách v nížinách i v podhůří. V srpnu až říjnu se sbírá oddenek s kořeny, který se zbaví hlíny a nařeže na 10 - 15 cm dlouhé díly. Předsuší  se na slunci a dosouší se ve stínu. Také se sbírá nať v době květu, která se suší ve stínu nebo uměle do 40 °C.

   Kořeny obsahují značné množství tříslovin a triterpenické saponiny jako sanguisorbin aj., které mají svíravé účinky jež je možno uplatnit zevně i vnitřně. Při zevním použití formou nálevu léčíme krvácející kožní defekty a je vhodnější použít nať.

   Kořeny se využívají jako protiprůjmová bylina v čajových směsích v kombinaci s kořeny mochny nátržníku, rdesna hadího kořene, s listy nebo plody borůvky, s listy ořešáku, s kůrou dubu a s natí řepíku a kontryhelu.

 

Celostní medicína

Numerologie
Proutkaření
Právě na stránkách:


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one