bylinky od "J"

JAHODNÍK OBECNÝ Fragaria vesca

   Roste na pasekách, loukách a stráních. V době květu (květen-srpen) se sbírají listy i s řapíky, bez lodyh. Suší se ve stínu, nebo umělě při teplotě do 35 °C.  jahodník obecný se snadno zamění za jahodník vyšší nebo chlumní, ale oba tyto druhy jsou stejně účinné. Jahodník zahradní je méně účinný a proto se nesbírá.

   Listy obsahují třísloviny, flavonoidy a silici. Svíravého účinku tříslovin lze využít zevně i vnitřně. Nálevu z listů se používá jako nápoje místo pravého čaje s mírným protiprůjmovým účinkem. V čajových směsích jahodník kombinujeme s kořeny mochny nátržníku, rdesna hadího kořene, krvavce totenu. Zevně je vhodný k obkladům, nebo omývání při zevních hemeroidech v nálevu v kombinaci s heřmánkem, třezalkou, kontryhelu, nebo dubovou kůrou.

   Flavonoidy jahodníku působí mírně protizánětlivě. Podporují dezinfekční účinek silice a čaje proto používáme i při nemocech močových cest a pro podporu odchodu močových kamínků. Při ledvinových chorobách pijeme chladný odvar ze směsi jahodníku, břízy, maliníku a lněných semen. Nálev lze též kloktat při zánětech ústní dutiny, zubů apod. a odstranit tak zápach z úst.

JALOVEC OBECNÝ Juniperus communis

   Jedná se o jehličnatý keř nebo stromek, který u nás roste na stráních, vřesovištích, u cest na chudé jalové půdě. Dnes patří mezi chráněné. Jeho plody, šišticové bobule zvané jalovčinky dozrávají až v druhém roce (září-říjen) když se zbarvují černomodře a obsah účinných látek je nejvyšší.

   Nejvýznamnější látkou je silice, které hlavní složkou je uhlovodík terpineol, který mý silný močopudný účinek. Další složky silice, především pinen, působí hlavně dezinfekčně. Proto se jalovec používá v případě močových kamínků, onemocněních močových cest a při stavech, při nichž dochází k městnání tekutin. Používá se spolu s kořeny jehlice trnité, lékořice, libečku a s listy břízy, nebo v kombinaci s kořeny petržele, natí přesličky, kopřivy, s plody šípku. Těsně před přípravou je nutné jalovčiny a šípky je nutné před použitím rozmáčknout, aby došlo k lepšímu využití účinných látek. Doporučuje se ve směsích dávat podíl jalovce menší než ostatních bylin.  Jalovec se nesmí používat  při akutních zánětech ledvin.

   Další látkou v jalovci je hořčina nazvaná juniperin a třísloviny. Tyto látky zvyšují tvorbu žaludečních šťáv, chuť k jídlu a tvorbu žluče.

JEHLICE TRNITÁ Ononis spinosa

(babí hněv)

   Polokeř rostoucí u cest, na mezích a suchých stráních. Vyžaduje slunce a jílovito-břidlicovou půdu. V řepařských a bramborářských oblastech lze pěstovat s úspěchem i jehlici rolní (Ononis arvensis). Oddenky s kořeny se získávají na podzim, a to nejdříve po dvou letech vegetace. Suší se po oprání na roštech do 50 °C.

   Jehlice obsahuje silici a triterpen onocerin, který působí močopudně. Na rozdíl od jalovce je působení na ledviny mnohem šetrnější a protože obsahuje i protizánětlivé flavonoidy, lze ji použít ke zvýšení močení při močových kamíncích, jako i u zánětů močových cest. Čaje se používají v kombinacích s kořeny libečku, lékořice, listy břízy a plody jalovce.

   Silice ve vhodně volených směsích působí kladně na zvýšení tvorby žluče. Kombinuje se s kořeny omanu, smetanky, natí řepíku, jablečníku, máty peprné, s listy ostružníku a květy heřmánku.

JEŘÁB OBECNÝ Sorbus aucuparia

   Tento strom roste ve světlejších lesích a na stráních od nížin až po hory. Někdy se pěstuje jeho sladkoplodá odrůda ( Sorbus moravica), která má temněji červené a větší plody. Sbírají se plody jeřabiny koncem srpna a v září. Musí být dokonale zralé. Suší se nejprve ve stínu a potom na slunci. Nezralé čerstvé jeřabiny obsahují kyselinu parasorbovou, která silně dráždí žaludek.

   V jeřabinách je obsažen vitamín C a pektin, který zlepšuje jeho vstřebávání. Zároveň obsahuje flavonoidy zejména rutin a kvercetin, ktré zpevňují cévní stěny, snižují jejich lomivost a zlepšují krevní tok. Proto jich lze použít jako doplňku úři léčbě poruch žilního toku a prokrvování v čajových směsích v kombinaci s květy, plody nebo listy hlohu, plody šípku, s natí jmelí, kořeny kostivalu a natí řebříčku.

   Jeřabiny dále obsahují řadu kyselin jako např. jablečnou, vinnou, citrónovou, a cukru včetně glokózy a sorbitu.

JESTŘABINA LÉKAŘSKÁ  Galega officinalis

   Roste v teplejších krajinách. U nás se vyskytuje velmi vzácně. Používá se usušená nať bez plodu a silnějších stonků.

   Podobně jako borůvka, nebo lusky fazole obsahuje glukokininy, které snižují hladinu krevního cukru. U jestřabiny je tento účinek ještě podporován galeginem, alkaloidem který  má svým složením velmi blízko k lékům proti cukrovce. Jako podpůrná léčba se jestřabina používá v kombinaci s lusky fazole, natě borůvky a kořenů lopuchu.

   Dalším účinkem jestřabiny je podpora činnosti mléčných žláz. Nejvhodnější pro podporu tvorby mléka u kojících matek je kombinace  jestřabiny s natí sporýše lékařského.

JÍROVEC MAĎAL Aesculus hippocastanum

(Koňský kaštan)

   U nás velmi často ve stromořadích vysazovaný strom. Pro léčbu mají největší význam semena (kaštany), která se sbírají po dozrání (konec srpna- září). Nejprve se usuší v tenké vrstvě ve stínu (kvůli plesnivění) a dosuší se při umělé teplotě do 60 °C.

   Hlavní látkou je triterpenový saponin aescin, který se izoluje v čistém stavu a je součástí přípravků na zlepšení průtoku cév, nebakteriálním zánětům a na odstraňování otoků. Tinktury, výtažky či elixíry používané v lidovém léčitelství mohou mít zcela rozdílné účinky, neboť se liší obsahem účinných látek.

   Kůra jírovce obsahuje hlavně třísloviny a glykosid aeskulin, květy pak hlavně cukry a sliz.

JITROCEL KOPINATÝ Plantago lanceolata

   Vytrvalá bylina rostoucí u  nás  hojně u cest a na loukách. Je nenáročná a stačí jí chudší půdy. Potřebuje slunce a nesnáší příliš dusíkaté půdy. V červenci a září se sbírají listy rostliny. Listy jiných jitrocelů (prostředního-media nebo většího-major)  se pro léčbu tolik nehodí. Naopak pěstovaný jitrocel blešník-psyllium ano. Listy se suší velmi opatrně, aby nezhnědly, a teplota nesmí překročit 40 °C.

   V listech jitrocele je především sliz, pak látka glykosického charakteru askubin, třísloviny a kyselina křemičitá. Uplatňuje se při nemocech dýchacího ústrojí doprovázených značným zahleněním. Jitrocel lze kombinovat s kořeny lékořice, proskurníku nebo jeho listy, s natí tymiánu, mateřídoušky, rozrazilu, yzopu,konopice, s květy divizny, podbělu, slézu, černého bezu, lípy, nebo prvosenky.

   Nálevy z jitrocele mohou příznivě ovlivnit potíže doprovázející vředovou chorobu žaludku v čajových směcích v kombinaci s natí mochny husí, meduňky, kořeny proskurníku, s květy heřmánku a plody anýzu.

   Také jej lze použít jako součást močopudných čajů. Hojivé účinky při ošetřování mokvavých ran a bércových vředů pomocí obkladů a omývání nálevem je pouze dočasný.

JMELÍ BÍLÉ Viscum album

   Keřík rostoucí v korunách topolů, jabloní, líp, javorů, nebo jedlí a borovic zejména v podhůří. Různé odrůdy obsahují během vegetace kolísavá množství různých látek.nejvyšší obsah je v listech mladých větviček sbíraných v prosinci až únoru. Sběr nesmí obsahovat plody, které mohou být jedovaté. Suší se do 40 °C a schne jen velmi pomalu. Slábnutí zápachu během sušení svědčí o jeho zdárném průběhu.

   Jmelí má účinky regulující krevní tlak, zlepšuje krevní oběh a má také účinky proti sklerotické. K tomu přispívá kyselina gama-aminomáselná a cholin. Jmelí se v různých čajových směsích kombinuje  s listy nebo plody hlohu, s natí přesličky, s plody jařábu, s natí rdesna nebo s listy jahodníku.